List 53. Františkovi Palackému

(15. VIII. 1827)[343]

V Budíně 15-ho srpna 1827

Vysoce učený, blahorodný paně, draze vážený vlastenče!

Jestli v poslané oněhdy, od p. Káčera ke cti p. Kollára složené znělce nalezajícá se pověstná slova: „Kutné Hory“ proměniti naskrze potrebné, ráčte, prosím, na její místo buď: „ve Příbrami“, buď jiná dle libosti položiti.[344]

Strany uzavreného na sněmě uherském nějen vzdělávání, ale i rozširování reči maďarské žádánú zprávu, jak náhle dostihnu, Vám milerád dám; nyní budiž dosti na tom: že nejmilostivejší císar, král náš, jakošto všech od Boha sobě svěřených národu nejláskavejší, pravý a rovný otěc, žádného násylu ve veci této nedovoluje i nedovolí.[345]

S nektorými mincemi zdě v príloze ./.[346] vlastenskému Museum v Čechách se vďečím, ráčte je důverně prosím, komu náleží, doručiti.

Pro následujících pp. jmenovitě:

Step. Hamuljá,k kaplán v Tápio-Bicske,[347]

Mich. Madánsky, kaplán v Námestove, a (pro švagra mého)

Ign. Veselovský, barvír v Námestove,[348]

hněd z počátku léta predplatil sem na Váš český musejní časopis, u pešťanského knihkupce Kiliána; objednané 3 exempláre tehožto časopisu teprv pred včerím prijal sem, to by však nic nebylo, ale príliš nemilo mi je, že na mnohá dotírání u Kiliana, jména těchto predplatitelóv ješte ani v tretím svazku nenalezám vytisknutá. Kilián, neb raději účetní jeho, vinu p. Weberovi, jemuž dva krát zretedelně psal, dáva. Buď jak buď, prosím Vás snážně, ráčte táto tri jména do příštího čtvertího svazku mezi predplatitele jistě položiti a mně z prekážky odpustiti.[349]

Do prízně Vaší se odporúčeje, zustávám se vší uctivostí

Vašnosti pravý ctitel Martin Hamulják





[343] Originál listu (23,5 × 19 cm); uložený je v LA PNP v Prahe.

[344] Hamuljak týmto odpovedá na Palackého list Kollárovi z 30. 7. 1827 (LA PNP), v ktorom Palacký navrhuje zmeniť verš v znelke Josefa Káčera (list 50, pozn. 2); Palacký v liste píše: „Dostal sem onehdy poštou od p. Hamuljáka psaní s knihami pro Museum a s přílohami od p. Káčera, mezi nimiž dvě znělky ku cti Vaší, kteréž do 4-ho svazku dáti chci. Pro vyhnutí se šprymům lehkým přálbych, aby řádky: „Dokud kovkop bude vydobývat rudu v Kutné Hory utrobách“ změněny byly, poněvadž Kutnohorské hornictví, ač nepřestalo cele, ale již takořka na mizině jest: hojné doly jsou nyní u Příbramy.“ Hoci Hamuljak navrhoval v liste úpravu veršov, jednako posledná sloha znelky vyšla v pôvodnej podobe:

„Dokud kovkop bude vydobývat Rudu v Kutné Hory utrobách, Vždy tvé Sláva znělky bude zpívat.“

[345] Ide o rozhodnutia uhorského snemu z r. 1825 — 27, na ktorom boli znova predostreté požiadavky o rozširovaní maďarského jazyka, avšak panovník František I. ich nepotvrdil (bližšie pozri Daniel Rapant: Ilegálna maďarizácia 1790 — 1840. Martin 1947, s. 22 n.). Žiadané výpisy zaslal Hamuljak Palackému 4. 1. 1828 (pozri list 62).

[346] Na ľavom okraji listu Hamujlak poznamenal: „stříb. 39 kus., med. 40 kus“. Takto sa Hamuljak sám pričinil o obohatenie zbierok českého Národného múzea; okrem toho sústreďoval a expedoval aj dary od iných vlastencov zo svojho okolia, k čomu ho získal J. L. Ziegler už v roku 1825 (pozri list 18, pozn. 10).

[347] Štefan Hamuljak (nar. 1797) — bratanec Martina Hamuljaka, po skončení teologických štúdií r. 1822 pôsobil ako kaplán na viac miestach vo Vacovskej diecéze (Tápio-Bicske, Nézsa, Bagh, Sződ). Úzko spolupracoval s Martinom Hamuljakom a prispel do Kollárových Národných zpievaniek troma zbierkami piesní a zaslal aj zbierku prísloví.

[348] O M. Madánskom a I. Veselovskom pozri v zozname adresátov Hamuljakových listov.

[349] Mená Š. Hamuljaka, M. Madánskeho a I. Veselovského nie sú uvedené medzi predplatiteľmi na prvý ročník Časopisu Společnosti vlastenského Museum v Čechách; nachádzame ich až medzi predplatiteľmi na 2. ročník tohto časopisu (tento zoznam predplatiteľov vyšiel až na konci 1. zv. ČČM 1829).