Oto Psenak 
13-02-07 
7,106 
0
Náš portál sa venoval přerovskej masakre v novembri 2012. Dnes pripájame dokumenty, ktoré krátko po páde komunistického režimu vo svojom treťom čísle za rok 1991 uverejnil odborný časopis Historie a vojenství.
Oto Psenak 13-02-07 7,106 Náš portál sa venoval přerovskej masakre v novembri 2012. Dnes pripájame dokumenty, ktoré krátko po páde komunistického režimu vo svojom treťom čísle za rok 1991 uverejnil odborný časopis Historie a vojenství.
Případ Přerov 18. června 1945
18. června 1945 stál na nádraží v Přerově vojenský transport č. 2059 vypravený z Prahy. Vracely se jím na Moravu a především na Slovensko různé jednotky bývalého 1. čs. armádního sboru. Odpoledne dojel do Přerova vlak, jímž se vraceli na Slovensko ze Šluknovska a Rumburska slovenští Němci z Dobšiné a okolí. Tito civilisté byli částečně dobrovolně, částečně nuceně evakuováni ze Slovenska v prosinci 1944. Byly mezi nimi osoby se slovenskou a maďarskou státní příslušností (smíšené manželství). Poručík Karol Pazúr, důstojník Obranného zpravodajství (OBZ) ze štábu 4. divize, spolu s četařem aspirantem Bedřichem Smetanou, osvětovým důstojníkem, po poradě s několika dalšími důstojníky nechali z vlaku vyvést 265 osob.1 K exekuci „několika esesáků" si Pazúr a Smetana vyžádali od velitele transportu 17. pěšího pluku štábního kapitána Eugena Surovčíka 20 samopalníků a na MNV Lověšice si vynutili muže na vykopání hromadného hrobu. 71 muže (od 14 let), 120 žen a 74 dětí odvedli vojáci na tzv. Švédské šance v katastru obce Horní Moštěnice. Zde byli postříleni po skupinách zezadu ze samopalů. Střelba začala po půlnoci a trvala až do 5. hodiny ranní 19. června. Doklady postřílených vojáci pálili na místě, část cennosti (hodinky, šperky, peníze, vkladní knížky atp.) si vojáci rozebrali na místě, část na MNV v Lověšicích.2 Po návratu na nádraží se vojáci svým činem netajili, spíše se jím chlubili. Na nádraží pak 19. června vyplenili vlak, jímž obětí přijely.
Zločin byl 13. 8. vyšetřován na místě jak SNB, tak zástupcem posádkového velitelství Přerov. Části vyšetřování byli na žádost čs. orgánů přítomni dva důstojníci z velitelství sovětské armády v Přerově. Zprávy z vyšetřování byly SNB i posádkovým velitelstvím Přerov 19. a 20. června odeslány nadřízeným orgánům, mj. ministerstvu vnitra, zemskému velitelství SNB a vojenskému velitelství v Brně. V srpnu 1945 byl OBZ vyslýchán škpt. Surovčík. V červnu a červenci 1947 vyšetřovala případ okresní kriminální úřadovna Přerov na popud kriminální ústředny SNB v Praze. Ústavodárné národní shromáždění 10. července 1947 schválilo zřízení vyšetřovací komise bezpečnostního výboru „k vyšetřování hromadných zákroků proti Němcům, Maďarům a jiným osobám po 5. V. 1945". Mezi případy, kterými se vyšetřovací komise měla zabývat, byly výslovně uvedeny Moštěnice. Vojenský prokurátor v Bratislavě zahájil 2. června 1947 pátrání po npor. Pazúrovi a mjr. Surovčíkovi. Ppor. v záloze Bedřich Smetana byl v té době v Bratislavě ve vazbě za jiný zločin zjednané vraždy z července 1945. O svém podílu na postřílení 265 civilistů u Přerova byl 9. 8. 1947 vyslýchán, nebyl však trestně stíhán. Trestní stíhání mjr. Surovčíka bylo 16. července 1948 zastaveno pro nedostatek důkazů. Za zločin zjednané vraždy 265 osob byl nakonec trestně stíhán jediný z pachatelů — Karol Pazúr. Od 4. června 1948 byl v Bratislavě ve vyšetřovací vazbě, 14. ledna 1949 byl Vrchným vojenským súdom odsouzen k 7 a 1/2 roku vězení. Podal odvolání a zmateční stížnost, odvolal se také žalobce plk. jUDr. Anton Rašla. Nejvyšší vojenský soud v Praze 29. června 1949 zvýšil Pazúrovi trest na 20 let vězení. Rozhodnutím prezidenta republiky z 28. února 1951 byl trest snížen na 10 let a další rok byl prominut amnestií. Před odsouzením i po něm ve prospěch Pazúra několikrát intervenovali důstojníci 5. oddělení gen. štábu (podle A. Rašly i jeho náčelník Bedřich Reicin osobně).3 Již ve vojenské věznici v Bratislavě byl Pazúr konfidentem, v této činnosti pokračoval i v Leopoldově. Když do této pověstné trestnice přišel v lednu 1955 A. Rašla jako vězeň, Pazúr tam již nebyl. V 60. a 70. letech působil Pazúr jako funkcionář SZPB. Dne 15. listopadu 1973 si požádal o vydání osvědčení podle zákona č. 255/46 Sb. Ačkoliv bylo v jeho trestních spisech uvedeno, že byl členem HSĽS i HG4, osvědčení mu 20. května 1975 bylo vydáno. Rozhodující bylo zřejmě doporučení Krajské správy ZNB, správy Štátnej bezpečnosti Banská Bystrica.5
Hromadný hrob v katastru obce Horní Moštěnice byl komisionálně otevřen 8. října 1947. Pozůstatky 265 obětí byly exhumovány vojáky, co se s nimi stalo pak, nepodařilo se nám zjistit.
Tomáš Staněk, Lubor Václavů
1 Vladimír Vincena, v červnu 1945 bezpečnostní referent ONV v Přerově, ve svých 2 svědeckých výpovědích v roce 1947 uváděl mj., že Pazúr již dopoledne 18. 6. 1945 požadoval na ONV Přerov vydání zajištěných Němců a kolaborantů. „Domnívám se, že když nepochodil u mě, vyhlédl si novou oběť. - dodal V. Vincena, OA Přerov, Okresní soud Přerov, odd. č. IV, TkX 2262/47, list 81-63
2 Podle svědectví kopáčů hrobu z Lověiic i rotného Gejzy Gladiče větší část šperků, peněz i vkladní knížky ukradl čet. asp. Smetana.
3 Srv. rkp. pamětí Antona Rašly, archív Muzea SNP, Banská Bystrica, fond XII, prír. č. 57/87, str. 65—67, 69—70.
4 Členství v HG představuje zákonnou překážku pro získání osvědčení podle zákona č. 255/1916 Sb.
5 Pazúr ve své žádosti nic o svém odsouzení neuvedl, StB to pochopitelně neuniklo Ve výsledku previerky je masakr u Přerova vylíčen zkresleně a Pazúrova vina je bagatelizována. Závěrečná věta zní: „I keď menovaný bol odsúdený vojenským súdom, doporučujeme vydat osvedčenie podľa zák. č. 255/46 Zb." MNO, Komise pro vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. 156 797/70-V/BA/1974, připis KS ZNB, Správy ŠtB Banská Bystrica z 27. 3. 1975.
1945, 21. 8. — Výňatek z protokolu sepsaného se škpt Evženem Surovčíkem orgány OBZ v Levicích.
/... / Bolo dohodnuté, že tieto osoby, ktoré napáchali tolko zla, nesmú sa vrátiť na slovenskú půdu. Na žiadosť por. OBZ Pazúra dodal som 30 vojakov so slovaml: Vy viete najlepšie, aké máte dispozície, čo máte a nemáte robiť. Keď niečo budete prevádzať, preveďte v nočnej dobe tak a na takom mieste, aby to nevideli civilné osoby. Pokiaľ mi je známe, celá akcia bola prevedená nenápadne a v noci. /... /
Archiv Federálního ministerstva vnitra, 302-528-23.
OA Přerov, Okresní soud Přerov, odd. č. IV., TkX 2282/47.
Tento skutkový dej je dokázaný úplným priznaním obvineného npor. Pazúra, ďalej výpovediami svedkov, najmä však čat. asp. Smetanu a spisovým materiálom. Obvinený npor. Pazúr na svoju obranu udává to, že v danom prípade šlo o Nemcov a že on v tom videl svoju vlasteneckú povinnosť, ked tieto osoby postrieľa a ďalej sa bráni tým, že k postrieľaniu dostal súhlas od neznámého nadporučíka ČA. Táto jeho obrana je bezpodstatná, lebo je dokázané, že obvinený dal zmienené osoby postrielať svojvoľne a iba z chorobnej ješitnosti, aby sa mohol týmto ohavným zločinom vychvalovať. Obvinený npor. Pazúr je zločinnej povahy a podľa posudku znalcov pochádza zo zaťaženej rodiny a z celého jeho doterajšieho spôsobu života je zrejmé, že neviedol riadny život. Bol za býv. Slovenského štátu členom HG, odišiel dobrovolne na prácu do Nemecka, nevydržal nikde pri riadnej práci a je chorobně ambiciózny. Na vrodený zločinecký sklon poukazuje aj tá okolnosť, že jeden jeho brat bol členom zbraní SS a páchal v minulej vojne také isté zločiny ako obviněný npor. Pazúr, za čo sa toho času nachádza vo väzbe u ľudového súdu v Trenčíne. Napriek tomu však nejde u npor. Pazúra o taký chorobný sklon, ktorý by vylučoval pričitatelnosť /správně příčetnost — pozn. edit./, lebo podľa posudku znalcov (por. č. 17 spisu Oz-57/1948) je obvinený normálny a za svoju činnost zodpovedný. V danom prípade ide iba o morálnu menejcennosť, ktorú sa snaží obvinení maskovať vlastenectvom. Jeho obrana, že totiž tu videl iba odplatu proti fašistickým okupantom a zradcom, je bezpodstatná, lebo z celého spôsobu prevedenia činu je vidieť, že si nedal žiadnu prácu s tým, aby Nemcov — keď už boli podozrelí zo zrady a kolaborantstva — odovzdal příslušným bezpečnostným úradom. Toto mohol urobiť, lebo už bolo dávno po skončení vojny a na našom území už fungovali ľudové súdy. Taktiež nie je pravdou, že by bol obvinený npor. Pazúr nejakým spôsobom zisťoval totožnost, národnosť alebo vinu postrieľanýcb osôb, lebo je zistené, že medzi zastrelenými boli aj dve ženy slovenskej národnosti. Týmto činom obvinený poškodil nielen dobré meno armády, ale aj celého nášho národa. /. . . / Preto je tu verejný záujem, aby bol priamo manifestačne označený ako výnimka, aby neľpela škvrna na cti nášho národa. /... /
VHA Praha, Vrchný vojenský súd Bratislava, str.-325/48-II.
DOKUMENT č. 4
1949, 14. 1. — Rozsudok Vrchného vojenského súdu Bratislava.
/.../ Dla svojej výpovedi na r. č. 3 viedol ju /popravu/ sám, previedol ju dokonale, tak, aby nikto z eskortovaných osôb nezostal na žive a to na svoju vlastnú zodpovednosť a so súhlasom veliteľa pluku. Sam vlastnoručne nikoho nezastrelil. /.../ Konal to z vlasteneckého citu vedený túžbou po odplate za neľudské činy, ktorých sa dopúšťali Nemci v tejto vojne na pokojnom civilnom obyvateľstve po celom Rusku, Slovensku, ako aj na príslušníkoch čs. vojenských a partizánskych jednotiek. Vinným sa preto necíti a svoj čin neľutuje. /... / Obžalovaný žiada i posúdiť čin z hľadiska § 1 zák. č. 115/1948 Sb. o beztrestnosti niektorých jednaní súvisiacich so spravodlivým odplácaním za niektoré činy okupantov. /... / Súd sa s týmto náhladom obžalovaného nestotožnil. Obžalovaný tu zrejme nehovorí pravdu, pretože na hlavnom pojednávaní doznal, "že všetky zastrelené osoby sú fašistami", a že sa o tom aj vyšetrovaním presvedčil. Zrejme teda neusvedčil žiadnu z nich zo žiadnych konkrétych neľudských činov. Že mu pritom o toto ani nešlo, vysvitá z jeho rozhodnutia popraviť i ženy a deti, s vinou ktorých sa vůbec nezaoberal, ale nariadil ich zastreliť proste preto, lebo ako sám uvádza, si nevedel čo s nimi počať, keď mužskí budú zastrelení /.../
Pri výmere trestu poľahčovala zachovalosť (§ 114:b v. tr. z.), doznanie (§ 114:h v. tr. z.), slabý rozum, že k činu bol zlákaný príležitosťou, ktorá sa mu naskytla, že ho spáchal za značnej poválečnej demoralizácie, zavinenej prostredne predtým prežitými válečnými útrapami a účasť v boji proti nepriateľovi, za ktorú bol viackrát vyznamenaný.
Poľahčovala aj okolnosť, že obžalovaný neutiekol, hoci tak učiniť mohol (§ 114:h
v.tr. z.), lebo dľa jeho vyjadrenia na hlavnom pojednávaní, dotvrdeného na dotaz súdu vrchn. voj. prokurátorom plk. just. ]UDr. Rašlom, ponúkol sa obžalovanému orgán cudzej spravodajskej služby že mu pomôže k úteku čo však obžalovaný učiniť odmietol a učinil o tom hlásenie.
Priťažovala zrelá rozvaha a úmyselná príprava (§ 111 v tr. z.), že žalovaný bol původcom zločinu (§ 112:d v. tr. z.) a že sa činu dopustil na veľkom počte ľudí.
Vyššie zistené okolnosti sú podľa názoru súdu tak závažné, že by trest smrti bol neprimerane prísny /.../
VHA Praha, kvalifikační listina Karola Pazúra, priložený opis rozsudku.
1949. 19. 2. — Výňatek z odvolání Karola Pazúra.
/.../ Taktiež nezisťuje napadnutý rozsudok, že celú kampaň vyvolali časopisy Nár. soc. strany na Morave a na Slovensku „Čas", orgán DS /Demokratické] strany/, ktoré bývalé politické strany chcely túto vec využiť a zneužiť proti KSČ a KSS k predvolebnej kampani. Ba dokonca DS, ústr. sekretariát, podala aj formálne trestné oznámenie a pripojila výpisy z časopisov „Volné slovo" a „Nové slovo", teda z časopisov nár. soc. strany. Pri tom táto vec bola len časťou kampane protikomunistickej /... /
VHA Praha, Vrchný vojenský súd Bratislava, trestní spis Ztr-325/48-Ii.
I. pro použití:
A) K činu došlo 18. 6. 1945, tedy v době, na kterou se citovaný zákon vztahuje.
B) Podle subjektivního přesvědčení obžalovaného šlo — pokud jde o část zastřelených osob — o okupanty (Němce), resp. o jejich pomahače (slovenské Němce}.
C) Jednání obžalovaného směřovalo k spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů. Obžalovaný tvrdí, že byl veden snahou pomstít nelidskost Němců, spáchané za války, a osud svého bratra. Předpokladem tu ovšem je, že tato jeho snaha o odplatu není snad jen předstíraná a že skutečnou pohnutkou není jeho mravní méněcennost.
II. proti použití:
a) Minulost obžalovaného: zejména prokázaný jeho dobrovolný odchod na práci (které se doma většinou vyhýbal) do Německa, členství v německém representačním fotbalovém mužstvu, později jeho členství — byť i jen krátké — v HG, z čehož lze vyvodit, že činem se snažil spíže zakrýt vlastní své dřívější kolaborantské sklony.
b) Nedostatečné jeho subjektivní přesvědčení, že jde o fašlsty (u hlav. přelíčení řekl, že „předpokládal, že všechny zastřelené osoby jsou fašísty").
c) Ohledně žen a děti doznal, že jejich popravu nařídil z rozpaků nad dalším jejich osudem: nevěděl, co s nimi počít. Zejména u dětí, jejichž věk se pohyboval od 1 roku výše, lze tvrdit, že o nějaké odplatě nemůže vůbec být řeči.
d) Znalci lékaři označili jako pohnutím činu mravní méněcennost obžalovaného, při které za své činy jest odpovědný.
e) S mravní méněcenností související rodinné poměry obžalovaného, špatná pověst, kterou jeho celá rodina požívá, dědičné zatížení po otci, minulost jeho bratra Julia, který byl r. 1932 odsouzen ve prospěch Maďarska, byl pak horlivým členem HG, vstoupil do zbraní SS a je t. č. ve vyšetřovací vazbě v Trenčíně, a minulost jeho sestry Etely, která se za okupace stýkala s německými důstojníky a byla podezírána ze špionáže ve prospěch Němců.
VHA Praha, Vrchný vojenský súd Bratislava, trestní spis Ztr-325/48-II.
Archív Muzea SNP, Banská Bystrica, fond XII, prír. čís. 57/87.